Zdroj: Jindřichohradecký deník, 7.11.2016
Někdy lidé vzpomenou, že i za jejich dob se stávalo něco strašného a hrůzného, co otřáslo celou vesnicí. To se pak tyto příběhy předávají z generace na generaci a vypráví se o tom i více než po sto letech. Jako v případě vraždy Františka Macků, dobrého člověka.
V jedné malebné vesničce na Dačicku, obklopené hlubokými lesy, žila od nepaměti rodina Macků. Byli, stejně jako většina obyvatel v tomto kraji, evangelíci, kteří se uzavřeli do svých venkovských komunit. Tito lidé se vyznačovali houževnatostí, pracovitostí a pevností své víry. Dodnes zde najdete krásně udržované domy, zahrádky plné venkovských květin a malebné rybníky.
František Macků byl v roce 1890 spokojeným člověkem. Vlastnil pěkný statek u rybníka na návsi a zdravý dobytek se mu pásl na jeho lukách. S manželkou Kristinou měl šest dětí, dva chlapce a čtyři děvčata. Dařilo se mu, a mohl tak na statku zaměstnávat děvečku, pasáka, čeledína a k dětem dokonce pořídil manželce i chůvu. Františkova manželka Kristina právě čekala jejich sedmé dítě.
Jednoho dubnového večera roku 1891 se František navečer vracel z besedy domů. Byl rozčilený, protože ostatní sedláci dělali v hospodě mnohoznačné narážky na jeho manželku Kristinu a jejich mladého čeledína Františka Plucara. František prudce vběhl velkými vraty do dvora, kde přistihl svoji manželku v důvěrném objetí s čeledínem. Čeledín sedláka napadl.
Obecní kronika zaznamenala tyto události takto: „…Macků se snažil útočníku utéci, ale marně. Byl bodnut kopáčem do hlavy a omráčen. V domněnce, že je Macků mrtev a aby zahlazena byla stopa hnusného činu, odvlečen byl ubohý do chlívku k velmi zlé svini. Ta však ubohého si ani nevšimla, a tak Macků, jinak dobrý člověk, skonal pod kamenným korytem, jež na jeho hlavu útočníci přivalili…“
Čeledín byl den nato zatčen a uvězněn v šatlavě v Českém Rudolci. Byla nařízena soudní pitva, která potvrdila podezření z vraždy. Obviněni byli oba dva, Kristina Macková i její milenec, čeledín František Plucar. Kristina byla z důvodu těhotenství vyšetřována na svobodě. Trestní soud se konal u Krajského soudu v Jihlavě. Jihlavský soud si vyžádal k posouzení i oblečení obviněných a zakrvácenou zástěru, která se našla na místě činu. Kristina Macků si najala právníky, na které si musela vypůjčit, a zadlužila tak statek. V srpnu 1891 pak porodila dceru Antonii. Jejím otcem byl patrně František Macků, kterého měla malá Antonie uvedeného ve svém rodném listě. Kristina Macků byla po dlouhém procesu osvobozena a čeledín Plucar byl odsouzen na 20 let žaláře. Jeho další osud není znám.
Kristinu Macků sice soud osvobodil, ale odsoudila ji celá vesnice. Lidé přijali její osvobození s hlubokým mlčením, ale nikdo jí nikdy nepomohl a byla vyřazena z obecní komunity. Kristina prodala většinu svých polí. Musela splatit dluhy, které si vzala, aby zaplatila právníky. V roce 1894 dlužila 2 000 zlatých Dačické spořitelně a dalších 595 zlatých Vzájemné záložně v Telči. Měla ale i další dluhy. Snažila se najít nějakého ženicha, který by jí z dluhů pomohl. Najala si dokonce i dohazovače a zaplatila jim 50 zlatých, aby jí nějakého ženicha našli. Byl to pro ně patrně velký oříšek, protože Kristina Macková měla v širokém okolí tu nejhorší pověst. Nakonec se vdova Kristina Macků dne 16.2.1896 provdala za Václava Soukupa, syna hostinského z Metanova na Kamenicku. Václav byl o 12 let mladší než Kristina, té bylo v té době již 38 let. Je s podivem, že Kristina byla ve svůj svatební den již v sedmém měsíci těhotenství. V tomto druhém manželství se Kristině ještě narodily dvě dcery: Marie Soukupová dne 9.4.1896 Růžena Soukupová dne 7.10.1898.
V roce 1903, dne 21.4. podala Kristina, nyní již Soukupová, žádost na Okresní soud v Dačicích o vystěhování do Ameriky. Pro svoji žádost uvedla následující důvody:
„… Následkem zadlužení na usedlosti č. 2 v Radlicích není Kristině Soukupové možno rodinu pozůstávající z 8 dítek uživiti, rodina tato se nachází ve velké bídě, a proto na vyzvání zetě Josefa Lojky, farmáře v Luzernu, kterému se dobře vede, odhodlala se celá rodina Soukupova tam též odstěhovat. A to tím více, že on, Josef Lojka, práci jim opatří a také dle jeho slibu spolu hospodařiti budou…“
Rodina Kristiny Soukupové – Macků odešla do Ameriky v září 1903. Kristina cestovala na stejné lodi jako rodina Josefa Plucara. Ten byl bratrem jejího bývalého milence a odsouzeného vraha Františka Plucara. Byla to pouze náhoda?
Soukupovi – Macků se usadili ve státě Iowa v městečku Luzerne na farmě Josefa a Boženy Lojkových. Božena byla nejstarší dcera Kristiny Macků.
Kristina svým dětem či vnoučatům nikdy nevyprávěla o událostech, které se staly roku 1891 v jejich rodné vesnici v Čechách. Patrně k tomu měla své dobré důvody.
Ale v té malé vesnici na Dačicku hrůzný příběh žil dál svým vlastním životem. Příběh v celé své podobě přežil v ústním podání u místních starousedlíků až dodnes. S jediným rozdílem. Kronika zmiňuje jako vražedný nástroj jakýsi kopáč. Starousedlíci tvrdí, že to bylo škrabadlo na hnůj.
Příběh o vraždě dobrého sedláka Macků by snad ani nikdo nemohl vymyslet. Takové příběhy přináší jenom život.
Autor: Olga Kolísková, genealog a regionální historik