Marcel

Také Vás někdy napadlo, proč se některým chalupám říká třeba „U hlinů“, „U žabokrtů“ nebo třeba „U Doupníků“ ? A jak se říkalo ostatním chalupám? Měly ony také svá jména?

Zalistujme v kronice obce a zeptejme se jí …

Když jsem na požádání Státního památkového ústavu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2000 zpracovával popis a historii řečické osady Lipová, zvané Famelky, pozastavil jsem se u jedné zajímavé věci. A to, že zvonek na zvoničce, jak staří osadníci uvádějí, pochází ze sousední vesnice Šachu.

Od šachovských občanů jsem se dozvěděl, že jejich předkové si v roce 1609 postavili v blízkosti obce kostelík Sv. Ducha. Při rekatolizaci v roce 1680 jej převzala do správy římskokatolická farnost ve Volfířově. Své vítězství nad kacíři oslavila ještě tím, že z tohoto kostelíka zřídila poutní místo, kam pak chodila procesí věřících z Dačic i okolí.

V děkanátní matrice v telčském muzeu je zpráva z roku 1668, že tato pouť byla určena hlavně pro poutníky, kteří byli na katolickou Víru obráceni. Majitel domu č. 12 v Šachu měl povinnost v den bohoslužeb vystrojit farářovi oběd. Aby se této povinnosti zbavil, daroval farářovi louku, která byla převedena do katastru Volfířov a dosud sejí říká “farářská“.

Po vyhlášení tolerančního patentu za Josefa II. se občané ze Šachu, Radlic, Brandlína a Velké Lhoty přihlásili k evangelickému vyznání. Na správě panství v Telči se dne 26.4. 1782 uskutečnilo jednání se zástupci obcí Šachu, Velké Lhoty, Jihlávky a Horních Dubének ohledně žádosti těchto poddaných o povolení ke zbudování evangelické modlitebny a školy a současně o dva učitele. Pokud se jednalo o modlitebnu, vyslovili naději, že získají zpět kostelík Sv. Ducha, zbudovaný na pozemku sedláka Lahodného v blízkosti obce Šachu.

Správa panství požádala o vyjádření se k této věci jihlavského děkana, brněnské biskupství a krajské hejtmanství. Přípisem gubernia ze dne 18.5. 1782 se konstatovalo, že na telčském panství je 656 evangelíků, což převyšuje o 156 osob požadované množství, a proto se povoluje pro ně povolat 2 učitele a pastora. Kostelík sv. Ducha však obdržet nemohou a nadále se o něm nebude s nekatolíky jednat. Kostelík pak chátral, byl pobořen a roku 1784 zrušen, aby byla zahlazena památka na dědictví otců. Zvonek z něj byl šachovskými občany prodán osadníkům Lipové. Na zvonku je letopočet 1724 a písmena D*T*H*B *M*S*A

Navzdory násilné rekatolizaci v době pobělohorské si porobený lid po více než 150 let udržoval patřičnost k vyznání podobojí. Po vyhlášení tolerančního patentu jich vystoupilo z katolické církve přes 70 tisíc. Vystupující museli předstoupit jednotlivě před komisi, která se skládala ze správce panství, duchovního katolické církve a hejtmana krajského úřadu. Komise se snažila všemi prostředky zabránit přestoupení.

Každý před touto komisí musel odpovídat do protokolu na určené otázky a své rozhodnutí stvrdit podpisem nebo jiným způsobem. Tyto protokoly byly vyhotoveny v německém i českém jazyce a jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně.

Mezi nimi jsou i protokoly mých prapředků, a to Vavřince Smejkala, který do něj uvedl: “jsem evangelík a neodstoupím, byt‘ bych měl ztratit hrdlo“, a jeho manželky Kateřiny uvádějící: “jsem evangelička, jinak neudělám, tak zůstanu, kdybych tu měla zůstat do večera.“

Děda manželky Jakuba Smejkala (pravnuk Vavřince Smejkala) Matěj Pazderka, učitel z Volfířova, do protokolu uvedl: “jsem evangelík, o katolickém náboženství vím sice jako učitel všechno, ale jinak neudělám“, a výpověď opatřil vlastnoručním podpisem.

A tak mě napadá myšlenka – je to jen náhoda, že se po staletích moji předkové přihlásili? Pátral jsem, odkud pochází zvonek na zvoničce v osadě Lipová a ozvali se mi moji prarodiče.

Jaroslav Smejkal
LISTY JIHOZÁPADNÍ MORAVY č. 5/2002

článek byl uveřejněn na stránkách pana Smejkala, rodáka z nedaleké Řečice, kde se narodil dne 20. března roku 1920, a kde žil až do své smrti 29. prosince 2010 v domě č.p. 55. Mezi jeho koníčky patřila historie, převážně obce a okolí.